Ve dnech 19. 6. – 25. 6. 2024 se skupina studentů naší školy zúčastnila exkurze do Normandie. Cílem se stala místa spojená s významnými událostmi I. a II. světové války.
Všechny nástrahy a zádrhele jsme společně zvládli, a to hlavně díky nadšení, vytrvalosti a perfektní spolupráci všech studentů i učitelů.
„Po několikahodinové cestě autobusem jsme dorazili do prvního z našich mnoha cílů, do francouzského Verdunu. I počasí jako by nám chtělo připomenout chod dějin určující minulost, když nás studeným větrem a černým nebem doprovázelo k široko daleko táhnoucím se polím, posetým bílými kříži. V citadele, pár kilometrů od pomníků a hřbitova si každý mohl na vlastní kůži zažít tíseň z pobytu v útrobách země pod bitevními poli, a to při jízdě vagonem protkané chladem a tmou.
Odpoledne jsme nechali rok 1916 za sebou, v prosluněné Remeši a u jedné z mnoha katedrál Notre Dome jsme načerpávali síly, abychom mohli dalšího dne skočit dál v čase, do roku 1918. Replika jídelního vozu na nás čekala v lesích u Compiègne, střežena hustým deštěm. Za zvuků kapek, tříštících se o střechu nad námi, jsme desítky minut strávili prohlížením původních filmů z významných bitev jak o Verdun, tak o řeku Somme nebo Champagne.
Přesouvajíce se na západ od vagonu příměří roku 1918 a 1944 nás autobus dovezl do města Rouen. Pod žhavým sluncem vyčnívala z ulic proslulá katedrála a v její těsné blízkosti jsme obdivovali přes ulici se táhnoucí orloj.
Dalšího dne pokračoval zájezd k Mont-Saint-Michel, ostrovu mizícímu ve zlatém písku normandského pobřeží. Po scenérii kláštera, jak vystřižené z fantasy románů, následovala návštěva města Caen, jež nám bylo většinu zájezdu i bydlištěm. Caenskými uličkami, bludištěm obchůdků, barů a restaurací s prostřenými stoly, by v podvečerním čase vydržel každý chodit nekonečně dlouho.
Předposlední den byl zcela zasvěcen minulosti a protkán šuměním vln historii utvářejících pláží. Modely a výklad o vrcholu tehdejšího inženýrství a technologie nás v muzeu věnovanému vylodění v Normandii ohromily. Film se skutečnými záběry z vylodění, promítaný ze všech stran diváků, nás hluboce zasáhl. Bezkonkurečně největším kontrastem celého zájezdu bylo, když jsme se bezstarostně koupali v moři a odpočívali na pláži Omaha, kde před 80 lety zemřely tisíce vojáků.
Na závěr zájezdu jsme si již tak spálené obličeje a zátylky dosmažili během odpoledne v Paříži. V metropoli módy, kultury a umění, momentálně zmítané přípravami olympijských her, jsme nejdříve poznávali významné památky z paluby prohlídkové lodi a poté z vyhlídky Eiffelovy věže. Po zbytek večera jsme ve skupinkách probíhali Paříží ve snaze spatřit toho co nejvíce. Potom už nás čekala jen cesta zpět do Čech.
Poslední slova však patří těm, jejichž jména stojí na náhrobcích po celém severu Francie, a i těm, jejichž jména padla s nimi v zapomnění. Jen díky hrdinům obou světových válek můžeme chodit válkám ve stopách, nikoliv jim po boku pochodem. Celý zájezd nám byl připomínkou, že snahou každého z nás by mělo být se z minulosti poučit, opakujícím se chybám předejít a válečným šlépějím z otisků našich bot se za každou cenu vyvarovat.“
Dominika Hornová (8. E)